Insolvenční návrh – noční můra podnikatelů. Jak z ní ven?

Rudolfův příběh je další z těch typických, které ve společnosti Meriglobe řešíme a které mohou potkat i vás. Ačkoli v tomto případě vám to rozhodně nepřejeme. Rudolfovu firmu jsme totiž kontaktovali sami, neboť na ni byl podán insolvenční návrh.

Pracovnice našeho call centra, Petra, byla připravena na několik běžných scénářů, když jejímu majiteli volala: „Zabýváme se společnostmi, které na sebe podaly insolvenční návrh, nebo na ně byl podán. V obou případech jsme schopni pomoci.“

„To bych přece nikdy neudělal!“ rozčiloval se Rudolf. „Někdo zblbnul moje lidi. Chápete to? Léta je živím a dávám jim práci – a teď tohle? Pro dobrotu na žebrotu!“

Návrh na insolvenci mohou podat i zaměstnanci, kteří jsou osvobozeni od poplatku. Stát se to může zejména podnikateli, který podcenil rizika.

Po této variantě skutečně některý z věřitelů sáhne poměrně často. Podají-li totiž návrh na insolvenci zaměstnanci, jsou osvobozeni od až padesátitisícového poplatku.

„Rádi bychom vás pozvali k nám a probrali aktuální možnosti, pokud máte zájem,“ pokračovala Petra.

„Mám firmu ve srabu, a ne čas někde lítat! Nemůžete přijet vy za mnou?“

Rudolf se naštěstí nebránil schůzce jako takové. Přesvědčit ho, proč mu můžeme být užiteční, už bude práce klientského specialisty.

„Jistěže můžeme,“ souhlasila Petra. „Nicméně v kanceláři Meriglobe máme po ruce odborníky na účetnictví a daně, právníky i další odborníky, kteří by se na schůzce mohli hodit. Proto bývá praktičtější, když klient přijede k nám.“

„A co se tam jako bude dít?“ překonával Rudolf poslední bloky nedůvěry a strachu.

„S naším klientským poradcem projdete vstupní analýzu vaší firmy, tedy aktiva a pasiva, majetek, pohledávky i závazky, naši odborníci pak výsledný stav vyhodnotí a navrhnou vám řešení. To samozřejmě můžete a nemusíte přijmout,“ informovala ho Petra o standardním průběhu jednání.

„Tak jestli vážně nemám co ztratit, přijdu,“ domluvil si Rudolf termín.

„Naopak,“ ubezpečil ho později na schůzce klientský poradce Jiří, „můžete pouze získat. Minimálně velmi přesně zjistit, jak velké vlastně vaše problémy jsou. Vstupní analýzu totiž máte zdarma. V případě, že využijete našich dalších služeb, získáte mnohem víc. Převezmeme za vás totiž nepříjemná jednání s úřady a stav vaší společnosti vyvedeme z trestně právní roviny. Výsledovky zveřejňujete, takže vaše čísla jsem viděl a základní představu mám. Teď bych ale potřeboval slyšet, jak velké jsou skutečně vaše dluhy,“ vyzval ho Jiří k otevřenosti.

„Něco málo přes milion,“ přiznal Rudolf neochotně a po chvilce upřesnil: „Teda milion dvě stě.“

„Předpokládám, že to jsou dluhy z obchodního styku,“ ujistil se Jiří. „Co ostatní závazky? Dluhy na sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance?“

„No, tam taky něco mám. Asi 350,“ rozvzpomínal se neochotně Rudolf.

Dluh na pojistném, přesahující 50 tisíc, už spadá do trestně právní roviny. Je třeba jej řešit okamžitě.

„Tohle je třeba vyřešit přednostně,“ vyložil Jiří karty na stůl.

„Dluh na pojistném přesahující 50 tisíc totiž spadá do trestně právní roviny. A jako jednatel, tedy statutární zástupce firmy, nesete tu zodpovědnost sám. Vám tedy hrozí vězení, takže si v první řadě musíte na dané úřady dojít pro splátkový kalendář, abyste to z trestně právní roviny dostal. Pak můžeme řešit zbytek…

… jak jsem říkal, absolvujeme za vás nepříjemná jednání na úřadech a seženeme také investora, specializujícího se na firmy v problémech, který se pak postará o naplnění dalších právních kroků. Pro nás to tím momentem končí,“ seznámil ho Jiří s dalším průběhem.

„A on vám zaplatí za to, že jste mu sehnali firmu, že?“ ujišťoval se klient mylně.

„My přece děláme službu pro vás, pomáháme vám vyřešit problém.“

„A kde bych na to asi vzal? Moje firma se přece topí v dluzích!“

Opět jsme se dostali k tomu, že úspěšný podnikatel musí myslet na rizika. Předem.

Jednatel firmy musí myslet i na soukromé rezervy. Dluhy jdou totiž za ním jako osobou.

„Bude třeba sáhnout do soukromých rezerv. Toto se netýká firemních peněz, to je vaše záležitost. Jistě máte třeba vůz, který se dá prodat…“ zabrnkal Jiří na správnou strunu.

Z Rudolfa totiž vypadlo, že žena nebude nadšená, až se po návratu ze Seychel dozví, že se musí vzdát svého BMW.

„Jak je tohle možné? Přece jste musel problémy ve firmě pozorovat už delší dobu.“

„Já jsem od tý doby nebyl ani na horách!“ bránil se Rudolf vášnivě. Následná debata o zálibě v lyžování, kterou měli oba muži společnou, ho nakonec uklidnila. „Já teda běžím na ten finančák, ať se nemusím bát kriminálu. Co mám udělat pak?“

Jiří ho instruoval, aby přinesl klasický výkaz zisků a ztrát za posledních 3 až 5 let a letošek do pololetí, aby bylo možné vyplnit detailní analyzér, a sám se šel podívat po vhodném investorovi. Dle očekávání se po firmě, jako byla ta Rudolfova, poměrně brzy zaprášilo, a nejen jemu, ale i jeho zaměstnancům tak brzy spadl kámen ze srdce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *